Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop
aktualizováno: 16.03.2017 11:45:43

Vítají Vás australští ovčáci Gentle Mate

Standard

                           Standard australského ovčáka

                                                                                                                                                                                                                                                                                                             

První standard australského ovčáka byl zformulován v USA klubem ASCA

(Australian Shepherd Club of America) v lednu 1977.

V dubnu 1991 byl australský ovčák jako plemeno uznán Americkým Kennel Klubem –

AKC (American Kennel Club), zastřešující kynologickou organizací pro celé Spojené státy, která je

asociovaným členem evropské FCI. Standard AKC vstoupil v platnost v lednu 1993 a v podstatě se

jednalo o převzatý standard ASCA pouze s několika drobnými úpravami.

Pro ČR je v současné době oficiálně platným standardem překlad anglického originálu standardu

F.C.I. č. 342 ze dne 24.10.1996, v němž je australský ovčák řazen dle klasifikace FCI do skupiny I. -

ovčáčtí a honáčtí psi ( s výjimkou švýcarských salašnických psů), sekce ovčáčtí psi, bez zkoušky

z výkonu.

Tento standard však na našich stránkách nenaleznete, protože není problém si jej vyžádat přímo od

ČMKU, ČKS či od chovatelských klubů. Domníváme se, že mnohem zajímavější je, uveřejnit na těchto

stránkách naše překlady originálních standardů ASCA a AKC, včetně našeho překladu výkladu, který

k těmto standardům vypracovala Jeanne Joy Hartnagle - Taylor ve své knize ALL ABOUT AUSSIES,

1996 (Alpine Publications, Inc., P.O.Box 7027, Loveland, CO 80537). Budete tak mít sami možnost

porovnat jednotlivé standardy. Upozorňujeme Vás však, že tyto překlady nejsou oficiální.

Standardy jsou doplněny ilustračními fotografiemi.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                               

                                                OBECNÝ VZHLED

                                                                                              

                              ASCA

Australský ovčák je dobře vyvážený pes střední velikosti a průměrně silné kostry. Je pozorný a živý a projevuje sílu a vytrvalost spolu s neobyčejnou hbitostí a čilostí. Je mírně delší než je jeho výška, má středně dlouhou  a průměrně kvalitní srst ve zbarvení, které poskytuje individualitu každému jedinci. Charakteristickým znakem plemene je přirozeně krátký nebo kupírovaný ocas. Pohlaví psů i fen je dobře vyjádřeno.

                                AKC

Australský ovčák je inteligentní pracovní  pes se silnými ovčáckými a hlídacími  instinkty.   Je oddaným společníkem a má vytrvalost  k celodenní práci. Je dobře  vyvážený, mírně delší než je jeho výška, střední velikosti a průměrně silné kostry,  se zbarvením, které poskytuje rozmanitost  a individualitu. Je pozorný a živý, mrštný  a hbitý, pevný a svalnatý, nikoli však neohrabaný. Má středně dlouhou srst průměrné kvality. Má kupírovaný nebo přirozeně krátký ocas.

KOMENTÁŘ

Některá slova, „střední“, „průměrný“ a „vyvážený“ popisují, co je třeba hledat u souměrného jedince.

Když budete číst dále, získáte dojem, že ideální aussie nemá ani význačné rysy, ani nápadné vady,

které by ubíraly na naprosto symetrickém obraze jedince. Ideální jedinec bude vynikat mezi ostatními

harmonickou rovnováhou v klidu či v pohybu. Jednotlivé části jeho těla budou v souladu. Australský

ovčák by měl na pohled působit dojmem, že je po dlouhou dobu schopen aktivní služby jako pracovní

ovčácký pes, což koresponduje s jeho silou a vytrvalostí. Jeho pohyb je lehký a ladný. Jako skutečný

atlet je čilý a mrštný. Působí dojmem síly a mrštnosti, nikdy těžkopádnosti či nemotornosti. Rozmanitost

a jedinečnosti zbarvení jsou unikátní znaky aussie.

Rozdílnost v délce ocasu odpovídá různým délkám, které se objevují přirozeně při narození. Delší

přirozeně krátký ocas (NBT) (nepřesahující čtyři palce) by neměl být nikdy znevýhodňován oproti

kratšímu přirozeně krátkému ocasu nebo ocasu kupírovanému.                                                                                           

Neohroženost, odvaha a mužná síla samce není nikdy hrubá, neotesaná či výhružná a  dá se snadno

odlišit od výrazně ženského protějšku, který se vyznačuje rovností ve struktuře těla a jasnou silou

charakteru.

                                       

                                

                                  CHARAKTER/TEMPERAMENT

            ASCA: Charakter

Australský ovčák je inteligentní, především pracovní pes se silnými ovčáckými a hlídacími instinkty. Je vynikajícím společníkem. Je všestranně nadaný a dá se lehce cvičit,  zadané úkoly plní s velkým nadšením a elegancí. Je rezervovaný vůči cizím lidem, ale neprojevuje před nimi plachost. Ačkoli je agresivním, autoritářským pracovníkem, krutost vůči lidem či zvířatům u něj nelze tolerovat.

         AKC: Temperament

Australský ovčák je inteligentní, aktivní   pes s vyrovnanou povahou; je přátelský,  zřídkakdy nesnášenlivý a popudlivý. Při  prvním setkání může být mírně  rezervovaný vůči neznámým lidem. Chyby: Jakýkoli náznak plachosti, bázlivosti, strachu nebo agresivity musí být  přísně penalizován. (Povaha je dále  charakterizována v prvních dvou větách  pod Obecným vzhledem)

KOMENTÁŘ

Temperament nebo povaha australského ovčáka je stejně důležitá jako všechny ostatní aspekty v 

plemenném standardu.

Jasný pohled v očích australského ovčáka jeví jeho inteligenci. Aussie se řídí vlastní intuicí a byl vyšlechtěn 

k tomu, aby samostatně myslel a byl schopen činit rozhodnutí, která jsou  jeho odpovědností, pokud je

není schopen dělat jeho majitel. Aussie je zbožňujícím a energickým společníkem. Je oddaný, loajální a

pozorný vůči svému pánu a dychtivě reaguje na každé jeho přání. Rychle se učí a dá se lehce cvičit.

Pohled tázavé zvědavosti v jeho očích se může stát pohledem ostříže, když pracuje.                                                                                                   

Australský ovčák může být rezervovaný a ostražitý vůči cizím lidem nebo v novém prostředí, ale není plachý

nebo bázlivý. Aussie má být hlídačem a ochráncem, což vyplývá z jeho odkazu ovčáka, pastevce a

ochránce dobytka. Vzhledem ke svým vrozeným hlídacím instinktům je přirozeně teritoriální. Krutost

(zuřivé útoky) nebo nespolehlivá povaha jsou nežádoucími rysy, protože výrazně omezují schopnost

australského ovčáka vystupovat jako důvěryhodný společník nebo spolehlivý pracovní pes. Zas a 

znovu projevuje velkou odvahu, když řídí a ovládá velký dobytek. I když může být houževnatý a neústupný

vůči obtížně ovladatelnému dobytku, dokáže se náhle obrátit o sto osmdesát stupňů a velmi pečlivě a

jemně řídit lehce ovladatelná hospodářská zvířata.  

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      

                                                         HLAVA

                       ASCA

Jasně rýsovaná, pevná, suchá a svými proporcemi odpovídá zbytku těla. Horní část lebky je plochá až lehce zaoblená, její délka a šířka se rovná délce čenichu, který je v rovnováze ke zbytku hlavy a svými proporcemi mu odpovídá. Čenich se lehce zužuje k zaoblené špičce. Stop je střední, ale je zřetelně vyznačen.

                   AKC                                  

                                                                   

Hlava je jasně rýsovaná, pevná a suchá.  Celková velikost hlavy by měla  korespondovat s velikostí těla. Čenich   délkou odpovídá zadní části lebky nebo je  o trochu kratší. Při pohledu ze strany tvoří  obrys hořejšku zadní části lebky a čenich  rovnoběžné roviny, které jsou rozděleny  středním, zřetelně vyznačeným stopem.   Čenich se směrem od základny k nosu  lehce zužuje a je zaoblen do špičky. Lebka: Horní část lebky je plochá až mírně klenutá. Může na ní být vidět jemný  týlní hrbolek. Délka a šířka jsou shodné.  Stop je střední, zřetelně vyznačený. Čenich  se směrem od základny k nosu lehce zužuje  a je zaoblen do špičky.

KOMENTÁŘ

Snad žádný jiný jednotlivý faktor neodlišuje australského ovčáka od jiných plemen a nepodílí se tak výrazně

na charakteru plemene jako hlava. Tento rys také odlišuje hlavní krevní linie uvnitř plemene. Dobrá hlava je

známkou kvality. Poskytuje vodítko týkající se celkové kvality zbytku jedince. Mezi jednotlivými krevními

liniemi jsou mírné odchylky ve výrazu a povaze (struktura hlavy, umístění očí, nasazení uší, atd.) a tyto

odchylky jsou přijatelné pod podmínkou, že jsou charakteristickým rysem plemene.                                                                                                  

Hlava je sídlem mozku, zubů, očí, uší a nosu (dutin). Lebka chrání tyto struktury a minimalizuje účinky

ran a úrazů na zvláštní smysly: zrak, sluch, čich a mozek.  Formace dutin poskytuje lebce strukturální

rovnováhu aniž by příliš zvyšovala váhu, což je důležité při dýchání. Tyto dutiny dodávají hlavě průměrnou

šířku, což je nezbytné pro napojení nosu aniž by byla narušena korektní kontura hlavy.                                                                                                   

„Jasně rýsovaná“ je termín, který znamená, že hlava je jasně načrtnutá, dobře tvarovaná, elegantní,

pěstěná a s čistými rysy; že na ní není žádná volná, převislá kůže, tukové polštáře, visící pysky

(převislé pysky), a/nebo třetí víčko. Pysky musí přiléhat a ne viset podél linie tlamy. Kůže by měla

kolem očí dobře přiléhat, aby vytvářela těsný, ochranný kryt pro oči. To napomáhá tomu, aby se drobná

smítka (prach, trny, semena, větvičky) nedostávala do přímého kontaktu s oční bulvou. Volné, nedostatečně

přiléhavé pysky jsou spíše předmětem  dobrým k roztržení a rozkousání, když se při práci zamotají psu do

tlamy a mohou být na překážku uchopení a sevření nějakého předmětu. Ačkoli se může zdát, že horní

část čenichu a hořejšek zadní části lebky leží na rovnoběžných rovinách, bližší prověrka ukáže, že to je

netypické. Kvůli lehkému zužování čenichu, jsou tyto dvě části hlavy uloženy vůči sobě mírně šikmo

(zvláště, když je lebka mírně klenutá, jak popisuje standard AKC), na rozdíl od plemen jako setři a pointři,

kteří vykazují také čtvercový, tupý čenich, příkrý stop a  nápadně vysoké čelo.                                                                 

Šířka zadní části lebky je shodná s délkou zadní části lebky a šířka i délka zadní části lebky odpovídají

délce čenichu. Shora zmíněné aspekty zdůrazňují rovnováhu, symetrii a  umírněnost typickou pro australského

ovčáka jako celek. Tyto proporce spolu se středním, ale zřetelně vyznačeným stopem, přispívají k souvztažnosti

kostí hlavy, které jsou dostatečně silné a přiměřeně osvalené, aby ztlumily otřes mozku. Rýha v horní části lebky -

sagitální šev - umožňuje napojení čenichu tak, aby pes mohl kousat. Tento šev dále poskytuje ochranu před

ranami do hlavy.

                                

                                                         

                                                                                                                                                                                                                                                                      

                                                         ZUBY

                 ASCA

Plný počet silných, bílých zubů se stýká v nůžkovém skusu. Klešťový skus je chybou. Zuby, které pes ztratil v důsledku nehody nejsou nijak penalizovány. Vylučující vady: Předkus; podkus přesahující 1/8 palce. (cca 3,2 mm)

                        AKC    

Plný počet silných, bílých zubů se stýká  v nůžkovém skusu, může se setkávat také ve skusu klešťovém.                     

Vylučující vady:  Předkus; podkus větší než 1/8 palce (cca 3,2 mm). Ztráta vzájemného kontaktu   zubů v horní a dolní čelisti způsobená kratšími středními řezáky v jinak   korektním  skusu, nemá být posuzována  jako předkus. Zuby zlomené nebo ztracené  při nehodě by neměly být penalizovány.

KOMENTÁŘ

Stavba hlavy typického australského ovčáka  závisí na správném utváření spodních lebečních rysů,

včetně horní a dolní čelisti. To se nejnápadněji odráží v profilu čenichu. Korektní nůžkový skus rozšiřuje

mírně se zužující čenich, jak vyžaduje plemenný standard. Pro pozorovatele mohou zuby sloužit také jako

okno, kterým lze sledovat kvalitu kostí uvnitř jedince. Když se zuby jeví jako silné a dobře tvarované, je

důvod věřit tomu, že také vnitřní kosti jsou zdravé. Plný chrup trvalých dospělých zubů čítá čtyřicet dva zubů –

dvacet dva v dolní čelisti, či mandibule (šest stoliček - molárů, osm třenových zubů – premolárů,

dva špičáky – canini, šest řezáků – incisivi) a dvacet v horní čelisti, či maxile (kde je o dvě stoličky méně).                                                                                                                       

Nůžkový skus je anatomicky korektním skusem a svědčí o zdravých čelistech.  Je to souvztažnost a poloha

špičáků a třenových zubů, které přesně ukazují, jaký je skus zvířete.  V nůžkovém skusu dosedají dolní

špičáky mezi horní, nejvzdálenější řezáky a horní špičáky. Zuby třenové sice dosedají na horní třenové zuby,

ale až za jejich odpovídajícími protějšky. Řezáky samy o sobě neukazují skus přesně, protože  v důsledku

nehody při práci nebo jiného problému může docházet ke změnám jejich polohy. Vystavovatelé byli známí

tím, že nechávali řezáky kosmeticky upravovat, aby „zlepšili“ skus psa pro výstavní účely. Nůžkový skus

představuje podstatu a oporu pro tváře a chrup. Nůžkový skus umožňuje australskému ovčáku sekat a

„pevně svírat“ zuby dobytek tak, že jej pouze štípe, a umožňuje mu také snášet údery, když je při své

práci kopán dobytkem. Nůžkový skus je také nezbytný při odstraňování ostnů, trnů a podobných věcí

z prstních polštářků a srsti.  Role, kterou nůžkový skus sehrává při reprodukci, je nesmírná. Během

porodu musí být fena schopna účinně přerušit pupeční šňůru u každého narozeného štěněte.                                        

Při předkusu (prognacii), který je vylučující vadou, můžete sledovat abnormální souhru mezi dolními

špičáky a horními, nejvzdálenějšími řezáky a horními špičáky. V závislosti na velikosti předkusu vytváří

posunutí dolní čelisti dopředu díru mezi horními a dolními třenovými zuby. Opět, v závislosti na stupni

posunutí dolní čelisti, může být první dolní třenový zub schován za horním špičákem.  Předkus vystavuje

dolní čelist většími nebezpečí zranění, protože je méně chráněna. Dolní čelist je díky předkusu zranitelnější,

protože je připojena k hlavě pouze na jednom místě;  z toho důvodu nemůže pes rozložit sílu skusu, když

je dolní čelist vystavena úrazu. Na druhou stranu, při podkusu jsou zranění vystaveny spíše horní zuby.                                                                                                                             

Klešťový skus se projevuje jako nižší stupeň předkusu (prognacie). Klešťový skus vzniká, když se horní

čelist vysune dopředu a horní a dolní zuby třenové se stabilně stýkají vepředu. Klešťový skus dovoluje

psu plnit jeho poslání; nicméně není ideální, protože neustálé tření zubů je predispozicí k okluznímu úrazu

(zlomeným a opotřebovaným zubům).                                                                                                                                                 

Ztráta kontaktu mezi horními a dolními řezáky způsobená kratšími středními řezáky není důsledkem

podkusu. Tento defekt je primárně způsoben nedostatečným množstvím  kosterní opory, která je základem

středních řezáků. Může být také způsoben nedostatečným vývojem růstu spodní čelisti. Zuby zlomené,

vylomené a ztracené v důsledku úrazu při práci by neměly být nikdy penalizovány. Pokud se bude dělat

opak, položí se neoprávněný precedent pro kosmetické zákroky na zubech a zároveň budou vystavovatelé

odrazováni od vystavování aktivně pracujících ovčáckých psů. To také zmaří původní záměr vyšlechtit

australského ovčáka jako všestranné plemeno.  Upírat jinak výjimečnému, mimořádnému jedinci

spravedlivé posouzení a umístění ve výstavním kruhu znamená popírat skutečnost, že poslání plemene je

za prvé a především praktické a užitkové. Mechanické poranění takové povahy nemůže být přeneseno na

následující generace.

                                                                                                                                                                                                                                                                          

                                                            OČI

                  ASCA

Velmi výmluvné, odráží ochotu a inteligenci. Jasné, mandlového tvaru a střední velikosti, posazené mírně šikmo, ani vystouplé ani zapadlé, s tmavými zornicemi, dobře ohraničené a dokonale umístěné. Barva je hnědá, modrá, jantarová nebo jakákoli variace či kombinace včetně skvrn, skvrnek a mramorování.

                      AKC

Výraz: Odráží ochotu a inteligenci, pozornost a dychtivost. Pohled může být pronikavý, ale přátelský. Hnědé, modré, jantarové nebo jakákoli variace či kombinace těchto barev včetně skvrn, skvrnek a mramorování. Mandlového tvaru, ani vystouplé ani zapadlé.

KOMENTÁŘ

Často se říká, že oko je oknem do duše. Plemenný standard vyžaduje, aby oči byli čisté, nezkalené, což by

mohlo svědčit o zrakovém postižení nebo slepotě.                                                                                                          

Mandlový tvar oka australského ovčáka je vytvářen spíše tkání, která oko obklopuje než okem samotným,

které je kulaté. Správná stavba hlavy vyžaduje a umožňuje, aby bylo oko uloženo šikmo a vytváří pro ně

mandlový otvor. Vady jako jsou kulovité, vypouklé, zapadlé, malé oči pramení z neadekvátních nebo

nesprávných rysů lebky či tvaru hlavy. Vzájemný vztah mnoha kostí, které se podílejí na utváření lebky

přímo ovlivňuje tvar očního důlku a uložení oka, což poskytuje patřičnou ochranu oku. Tyto kosti zahrnují

jařmový (lícní) oblouk (kosti pod okem), který je utvářen spojováním lícního výběžku kosti spánkové a

spánkového výběžku kosti lícní; a kost čelní (poskytuje ochranu shora), která utváří čelo, vnitřní obal a

horní část každého očního důlku.                                                                                    

Pro australského ovčáka je typický průměrně zakřivený lícní oblouk, který ovlivňuje mírně šikmé uložení

oka, jež je pro plemeno charakteristické. To umožňuje patřičnou ochranu oka před řadou předmětů

včetně trnů, létajících kopyt a rohů aniž by došlo k omezení zorného pole. Výše zmíněné vlastnosti oka

jsou zcela nezbytné pro psy, kteří pracují s dobytkem. Čím je lícní oblouk rovnější a plošší, tím šikměji

jsou po straně hlavy uloženy oči a tím vyšší je jejich zranitelnost. Pokud bude zakřivení lícního oblouku

přehnané, budou oči psa umístěny spíše vepředu než po stranách hlavy. To jim sice bude poskytovat

větší ochranu, ale zároveň to sníží boční vidění, které je také velmi důležité pro aussieho, který pase.

Nutnost umírněnosti a vyváženosti, kterou vyžaduje celý plemenný standard je jasně patrná ve shodě

ochranných vlastností a zrakových charakteristik.                                                                                                   

Je známo, že se u plemene objevují oční vady. Jedním vodítkem viditelným i pouhým okem je trvale

vychýlená zornice. Zornice by neměla být zaměňována s mramorovaným  (skvrnitým) zbarvením duhovky,

což je průvodní rys merle genu vyvolávajícího mramorování a skvrnitost viditelnou po celém těle.

Zornice by měla být jasně ohraničená svým umístěním a tmavší barvou.                                                                                                                                    

Zbarvení oka nabízí rozmanitost přispívající k individualitě plemene jako celku. Barva očí může zahrnovat

jakoukoli kombinaci modré, hnědé a/nebo jantarové v závislosti na zbarvení srsti. Barva oka je ovlivňována

dědičným zbarvením srsti a pigmentací. Nikdy by se neměla upřednostňovat jedna barva očí či kombinace

barev před jinou. Je třeba si uvědomit, že vlci mají světlé oči a i přesto je jejich vidění velmi silné a intenzivní.

Často je upřednostňována jedna barva oka před jinými obecně kvůli obeznámenosti s jednou barvou a

nedostatku povědomí o ostatních. Život s jedinci s různě zbarvenýma očima s sebou přináší znalost, jak

účinně číst oči, zvláště u modrookého jedince. Protože je správné, že světlejší oko má méně pigmentu

než oko tmavší, je zcela nesprávné předpokládat, že světlejší oko má omezenou schopnost vidění.  

 

                                                             UŠI

                      ASCA

Nasazené vysoko po straně hlavy, trojúhelníkové a lehce zaoblené ve špičce, střední velikosti a délky měřené přiložením špičky ucha k vnitřnímu koutku oka. V plné pozornosti přepadají uši mírně dopředu a nadzdvihávají se o jednu čtvrtinu až jednu polovinu nad základnu.  Vztyčené uši a uši typické pro lovecké psy jsou těžkou chybou.

                   AKC

Uši jsou trojúhelníkového tvaru, střední velikosti a kvality, nasazeny vysoko na hlavě. Při plné pozornosti přepadají dopředu a nadzdvihávají se nahoru nebo do strany jako růžice (růžicové uši). Stojící a zavěšené uši jsou těžkou chybou.

KOMENTÁŘ

Trojúhelníkový tvar, velikost a umístění uší, jak je popsáno v obou plemenných standardech, je správné.

Formulace „uši typické pro lovecké psy“ (v plemenném standardu ASCA), byla zamýšlena jako označení uší

dlouhých, zavěšených a visících, které pes nemůže nijak zdvihnout a je poněkud nesprávná. Různé druhy

loveckých psů mají totiž různé typy uší o různé velikosti.                                                                                                                               

Dlouhé uši postrádající možnost zdvižení překážejí intenzivnímu sluchu. Ve vlhkém klimatu zadržují sklopené

uši vlhkost  v ušních kanálcích a to může být příčinou zánětu. Navíc nejsou pro plemeno typické a jako

takové by měly být považovány za chybu.                                                                                                                                                

Zařazení termínu „růžice (růžicové ucho)“ (v plemenném standardu AKC) je také zavádějící. Podle

osmnáctého vydání Complete Dog Book je růžicové ucho popisováno jako malé, sklopené ucho, které se

rozkládá nahoru a zpátky tak, až se objevuje vnitřní výstelka ucha. Výstelka představuje vnitřek ucha,

tj., nepravidelnou formaci viditelnou uvnitř ušního kalichu.“ Ucho, které se přirozeně objevuje u

australského ovčáka může být malé a může se roztahovat směrem nahoru nebo se horní přední okraje

ucha mohou roztahovat a stáčet vně. Uši australského ovčáka by se však neměly roztahovat nahoru a

obracet se (což je způsobeno ušní chrupavkou, která se stahuje v zadní části dovnitř), ani by neměly

odhalovat vnitřní výstelku ucha, jak je tomu u plemen jako greyhound, whipet nebo italský chrtík, kde

je jařmový oblouk uložen mnohem šikměji, než je typické u australského ovčáka.                                                         

Vztyčené ucho je jinou historií. Vztyčené ucho je pro sluch nejlepší typem ucha a je přirozeně se objevující

charakteristikou australského ovčáka ve všech základních krevních liniích včetně vynikajících jedinců

jako byli: Smedra’s Blue Mistingo, Mansker‘s Freckles a Wood‘s Dandy, když jmenujeme jenom některé.

Přestože je tento znak odchylkou od ideálu, neovlivňuje dobrý stav psa ani nesnižuje jeho schopnost

fungovat jako ovčácký pes nebo společník.  

                                             KRK, HŘBET, TĚLO

                   ASCA 

Krk je pevný, dobře tvarovaný a proporcionálně odpovídá tělu. Je středně dlouhý a v horní linii lehce klenutý, dobře nasazený v ramenech. Tělo je pevné, dobře stavěné a svalnaté. Hřbet se jeví v přirozeném postoji psa rovný. Hrudník je hluboký a silný s dobře klenutými žebry. Bedra jsou při pohledu seshora silná a široká. Spodní linie hrudního koše přechází v zadní části do mírně vtaženého břicha. Záď se mírně svažuje, ideálně o třicet (30) stupňů od horizontály. Ocas je rovný, jeho délka nepřesahuje 4 palce (cca 10,16 cm), přirozeně pahýlovitý nebo kupírovaný.

                     AKC

Krk je silný, středně dlouhý, v horní linii lehce klenutý, v ramenech dobře nasazený. Hřbet: Přímý a silný, rovný a pevný od kohoutku po kyčelní klouby. Záď je mírně spáditá. Hrudník není široký, ale je hluboký a nejnižším bodem dosahuje k lokti. Žebra jsou dobře klenutá, dlouhá, ani sudovitá ani plochá. Na spodní linii hrudního koše je vidět mírně vtažené břicho. Ocas je rovný, kupírovaný nebo přirozeně pahýlovitý, jeho délka nepřesahuje čtyři palce (cca 10,16 cm).

KOMENTÁŘ

Obecné pravidlo palce uvádí, že délka krku měřená od týla (horní, zadní části lebky) k vrcholu kohoutku

se blíží délce hlavy měřené od týla ke špičce nosu.                                                                                                                         

Ačkoli jsou v plemenném standardu hlava a krk popisovány jako oddělení části, působí vždy spolu jako

činitelé rovnováhy. Hlava a nasazení krku jsou známkou kvality jedince u mnoha druhů. Přispívají k 

obecné povaze jedince,  stejně jako ke kvalitní stavbě těla. Nasazení krku je ovlivněno a může být užito

k hodnocení ramen. Aby krk vedl dozadu k ramenům a dobře se s nimi spojoval, musí být ramena náležitě

zakřivena (položena dozadu). Úloha, kterou hrají krk a hlava při ovládání těla, je velmi významná pro

usměrňování a posunování těžiště. Při vysunutí hlavy a krku kupředu, posunuje aussie svě těžiště dopředu.

Při zvládání otoček se hlava a krk vysunují na jednu či druhou stranu a tělo je následuje. Když aussie skáče,

zdvihají hlava a krk těžiště psa a vedou tělo zatímco zadní část poskytuje oporu a dává sílu odrazu. Když se

pes zastaví, hlava a krk se zdvihají vzhůru, aby stáhli těžiště zpět a připravili je znovu na posun vpřed.                                                                                                                                                                

Středně dlouhý a mírně klenutý krk, který je požadován standardem, je nejlepší pro odolnost a vytrvalost

 a přispívá k dojmu vyváženosti, symetrie a uměřenosti. Krk má největší význam jako opora svalů přední

části těla. Ačkoli krátký krk není nedostatečný co do síly, postrádá pružnost a vytrvalost a proto neposkytuje

psímu tělu maximum pohyblivosti při řízení dobytka. Je nebezpečně neúčinný, když má udržet nechráněné

tělo australského ovčáka stranou od dobytčích rohů a kopyt. Správná délka krku dává atletickým australským

ovčákům (účastníkům frisbee, agility a obedience) fyzickou způsobilost pracovat s co největší lehkostí.                                                                                  

Pevné, svalnaté tělo je důležité pro psí sportovce a odráží se v náležité formě psa. Tento rys přispívá

k celkové způsobilosti, vyváženosti a hbitosti a je nezbytným předpokladem pro pracujícího australského

ovčáka. Svaly hrají nezbytnou roli, když drží kostru pohromadě.                                                                                                           

Když hovoříme o hřbetu, „páteři všech akcí“, aussie by měl disponovat dostatečnou siou k opoře orgánů,

které leží pod páteří. Silný, pevný hřbet je ideální. Hřbet, který je pevný, by se měl jevit jako rovný a

silný. Kohoutek a kyčle by měly být v jedné rovině. Slabý nebo prověšený hřbet má tendenci se zbortit,

protože postrádá mohutné svaly. Kapří hřbet, který je vzhledově mnohem silnější, je také chybou,

protože se odchyluje od ideálu a není pro australského ovčáka typický. Jakýkoli odklon od silného,

pevného hřbetu vede ke zbytečně velkým výdajům energie.  Každý aspekt těla psa musí doplňovat a

zvýrazňovat síť naprosté efektivity a zdraví. To zahrnuje i hrudník. Hrudní koš by měl být široký a dlouhý,

jemně vyklenutý směrem ven. Žebra by měla být položena šikmo k páteři, což se posuzuje pohmatem

na třináctý pár falešných žeber. Přiměřená hloubka, délka a šířka poskytuje dostatečný prostor pro srdce

a plíce a pomáhá zabraňovat bočnímu vytlačení při pohybu. Protáhlý hrudní koš se může jevit jako dlouhý

a plochý, postrádá však pružnost nezbytnou pro prostor srdce a plic, zatímco sudovitý hrudník při pohybu

překáží loktům a omezuje hloubku nezbytnou pro prostor srdce a plic. Plochá i sudovitý hrudník jsou

chybami.             

Hloubka těla se měří svisle od devátého žebra, což je tam, kde by se měla spodní strana hrudního koše

lehce zvedat nahoru. Jestliže ke vztažení spodní linie hrudníku dochází dříve než u osmého či devátého

žebra, svědčí to o stažené bránici  a omezeném prostoru pro srdce a plíce – chybě, která je označována

jako „slanečkový hrudník“. Spodní linie hrudníku by se měla jevit jako rovná vůči poslednímu dlouhému

žebru před vtažením. To dodává australskému ovčáku větší vytrvalost, protože je vytvořen odpovídající

prostor pro práci srdce a plic.                                               

Bedra slouží jako opora pro břišní vnitřnosti. Hlavní sval, který vytváří závěs, jenž poskytuje oporu břišním

orgánům, má svůj původ v oblasti beder. Bedra musí být silná a široká, protože nemají žádnou oporu

v kostech kostry. Sestávají z širokých, silných svalů, které obklopují lumbální obratle a převádějí sílu

z předních končetin do zadní části těla, která vstřebává náraz.                                                                                                                                                   

Mírně se svažující záď australského ovčáka je nejefektivnější pro ten druh práce, který dělá. Záď je část,

která sahá od beder po ocas nad zadníma nohama a zahrnuje pánev a svaly, které jsou s ní spojeny.

Záď posunuje zadní nohy pod tělo, pozvedává těžiště k rychlým otočkám v počáteční fázi kroku a poté

posílá sílu a tah kupředu extenzí zadní nohy. To umožňuje aussiemu překonávat nekonečné míle s co

největší lehkostí a stále být schopen otočit se na desetníku, když to situace vyžaduje.

                                                                                                                                                

                                          PŘEDNÍ KONČETINY

                      ASCA  

Ramenní lopatky jsou dlouhé a ploché, v kohoutku nasazené blízko u sebe, přibližně dva prsty od sebe v přirozeném postoji, a jsou velmi dobře uloženy nazad v úhlu přibližně 45 stupňů k zemi. Horní část končetiny (nadloktí, humerus) je v přibližně pravém úhlu k linii ramen spojena s přední končetinou stojící rovně, kolmo k zemi.  Vzdálenost od loketního kloubu ke kohoutku je stejná jako vzdálenost loketního kloubu od země. Přední nohy jsou rovné a silné. Záprstí jsou krátká, tlustá a silná, ale stále pohyblivá, při pohledu ze strany je vidět, že jsou mírně zaúhlena.  Tlapky jsou oválné a kompaktní s uzavřenými, dobře klenutými prsty. Polštářky jsou silné, pevné a pružné; drápy krátké a silné. Páté prsty mohou být odstraněny.   

                     AKC

Ramenní lopatky jsou dlouhé, ploché, v kohoutku nasazeny dost blízko u sebe a položeny vzad. Nadloktí, které by mělo být asi stejně dlouhé jako lopatka,  je v přibližně pravém úhlu k linii ramen spojeno s přední končetinou stojící rovně, kolmo k zemi. Přední nohy jsou rovné a silné. Kosti jsou silné; spíše oválné než kulaté. Záprstí je středně dlouhé a velmi mírně se svažuje. Páté prsty na předních končetinách mohou být odstraněny. Tlapky jsou oválné, uzavřené, s dobře klenutými prsty. Polštářky jsou silné, pevné a pružné.

KOMENTÁŘ

Přední končetiny představují oporu pro více než polovinu celkové váhy těla. Jejich úlohou je vstřebávat

nárazy při pohybu. Zabraňují bočnímu vychýlení, pohánějí tělo při obratech a ovládají a nadzdvihávají

těžiště těla.                       

Lopatka, často označovaná jako základní kámen předních končetin, je připojena ke kostře svaly a vazy

(na rozdíl od zadních končetin, které jsou s tělem spojeny kloubem (kloubní jamkou a hlavicí). Dozadu

položené lopatky jsou důležité pro dostatečný dosah končetin. Napomáhají vstřebávání nárazů s co

nejmenším množstvím otřesů ve stávajících pracovních podmínkách. Z tohoto důvodu jsou ideální také

pro vítěze plemene. Ačkoli je úhel 45 stupňů bodem, který lze při posuzování lépe ohodnotit, většina

australských ovčáků spadá někam mezi 30 – 38 stupňů. Tento úhel může být ohodnocen tak, že se položí

prst jedné ruky na špičku lopatky (ramenní kloub). Prsty druhé ruky veďte přes úhel krku jak se svažuje

vzad. Místo, kde se vyrovná je hřeben lopatkové kosti. Nahmátnutím vrcholu hřebenu lopatkové kosti

jednou rukou a špičky lopatky prsty druhé ruky můžete získat dobrý náhled na úhlení lopatky.                                                                                                                                                                                          

Když je nadloktí patřičně dlouhé (má přibližně stejnou délku jako lopatka) a je dobře zaúhlené, budou

přední nohy pod australským ovčákem správně postaveny a optimálně ponesou váhu těla. Vzdálenost

loktu od země je stejná jako vzdálenost loktu od kohoutku. Spojení radius-ulna (předloktí) by mělo být

při pohledu ze strany rovné a kolmé. Ideální je, když předloktí dosedá přímo pod středový bod ramene,

což poskytuje největší oporu přední končetině.                  

Aby mohlo nadprstí efektivně vstřebávat nárazy, musí být umístěno přímo pod středem váhového ložiska.

Dostatečné zešikmené nadprstí dodává pružnost, která je potřebná pro vstřebávání otřesů a umožňuje

větší zdvih při pohybu psa. Nepevné nebo zborcené či prošláplé nadrpstí neposkytuje zbytku končetiny

odpovídající oporu. Měkké nadrpstí nutí psa při vyšším rychlosti příliš napínat koleno a nadprstí samotné,

což může být příčinou zranění. Nepohyblivé rovné nadprstí, které není schopno absorbovat nárazy narušuje

celý systém a vede k brzké únavě zvířete.                  

Rozevřené, ploché či zborcené tlapky jsou těžkou chybou, protože oslabují celý systém a vedou k brzkému

zhroucení a ochromení celé končetiny. Nepevné tlapky jsou mnohem více ovlivňovány nerovným terénem,

kamenitým povrchem, trnitými větvemi atd. Rozevřené prsty vystavují končetinu nebezpečí zranění. To je

dobře vidět, když se aussie pohybuje kamenitým, křovinatým terénem.  Pevně uzavřená, kompaktní tlapka

se tak snadno neobaluje sněhem nebo bahnem jako tlapka rozevřená a je jistější a stabilnější na

zledovatělých plochách. Tlapka podporuje váhu celého těla v poměrně malé oblasti.  Z toho důvodu je tlak

vyvíjený tělem na tlapky tak velký, že je nezbytné, aby tlapky byly kompaktní a uzavřené. Přední tlapky

jsou o něco větší než zadní, protože tvoří oporu pro větší váhu.  Ponechávání paspárků na předních

končetinách je záležitostí osobní preference. To, zda má jedinec paspárky na předních končetinách či ne,

by nemělo mít absolutně žádný vliv při posuzování ve výstavním kruhu.

                                                 

                                                       Korektní postoj předních končetin

                                            

                                            ZADNÍ KONČETINY

                      ASCA  

Šíře zadní části těla přibližně odpovídá šířce přední části těla v ramenou. Úhel, který svírá pánev s kostí stehenní odpovídá úhlu, který svírá lopatka s nadloktím a tento úhel je přibližně pravý. Kolena (klouby mezi kostí stehenní a holenní) jsou jasně vyznačeny, hlezenní klouby jsou mírně ohnuté. Nárty (záprstí, metatarsy) jsou krátké, kolmé k zemi a při pohledu zezadu navzájem rovnoběžné. Tlapky jsou oválné, kompaktní s klenutým prsty těsně u sebe. Bříška prstů jsou silná a pružná; drápky krátké a silné. Paspárky na zadních končetinách se odstraňují.

                     AKC

Šíře zadní části těla odpovídá šířce přední části těla v ramenou. Úhel, který svírá pánev s kostí stehenní odpovídá úhlu, který svírá lopatka s nadloktím a tento úhel je přibližně pravý. Kolena (klouby mezi kostí stehenní a holenní) jsou jasně vyznačeny, hlezenní klouby jsou mírně ohnuté. Hlezna jsou krátká, kolmá k zemi a při pohledu zezadu navzájem rovnoběžná. Tlapky jsou oválného tvaru, kompaktní, uzavřené s klenutými prsty. Bříška prstů jsou silná a pružná; drápky krátké a silné. Paspárky na zadních končetinách se odstraňují.

KOMENTÁŘ

Tento odstavec obou plemenných standardů zdůrazňuje pojetí rovnováhy. Zadek musí odpovídat a být

kompatibilní s předkem, což umožňuje jedinci účinně fungovat  jako celek. Nerovnováha se objevuje,

pokud je zadek širší a  silnější než předek, nebo když je zadní část těla úhlena méně než přední. Potom

dochází k tomu, že jak předek, tak zadek musí podle stupně nerovnováhy (který je ovlivněn také dalšími

faktory, jako je délka těla v porovnání s jeho výškou) tuto vyrovnávat. Nedostatečná synchronizace mezi

fází opory a posunu ústí do chyb jako „krabí pohyb“, přehnaně rychlé kmitání končetin, pádlování, bušení

končetin, atd.                  

Ačkoli zadní část těla není určena k opoře těla jako přední část, má dodávat energii, zaktivizovat a

vyvinout sílu k pohybu. Korektní utváření zadní části těla  dodává australskému ovčáku hnací sílu a

energii.                                                                            

Zadní nohy jsou zajištěny spojením s nehybnou pánví (kulovým kloubem), stejně tak tomu je u  spojení

nadloktí a  lopatky. Kost stehenní (horní část zadní končetiny) by se měla u stojícího psa připojovat

k pánvi pod úhlem devadesáti stupňů..Opora zadní končetiny ve svalech a vazivu tohoto kloubu  je velmi

důležitá, protože jeho nedostatečnost předurčuje u australského ovčáka vznik dysplazie kyčelního kloubu.

Devadesáti stupňový úhel umožňuje kolenům (kloubům mezi kostí stehenní a holenní) nabývat mírně

obloukového tvaru, což poskytuje zadní končetině větší pohyblivost a zároveň větší délku jak kosti

stehenní (horní část zadní končetiny), tak  kosti holenní a lýtkové (dolní části zadní končetiny). To

umožňuje psu dlouhý krok o dostatečné rychlosti a síle, aniž by byla zbytečně vydávána  energie.

Korektní úhlení také umožňuje končetinám setkávat se pod tělem psa odpovídajícím způsobem. Tento

účelný pohyb je nezbytný pro udržení vytrvalosti a odolnosti aussie. Krátké kosti záprstí (nártu) dopadají 

k zemi přesně za těžištěm váhy, kterou nesou, čímž poskytují maximální oporu zadní části těla. Mírné

prohnutí nártu dozadu, stejně jako mírné ohnutí kolenou umožňují maximální pružnost a výkonnost.                                                                                                            

Protože tlapky nosí australského ovčáka po všech typech terénu, musí být  v pořádku stejně jako nohy

a tělo, kterému poskytují oporu. Kompaktní tlapka s klenutými prsty umístěnými těsně u sebe dodává

největší sílu a pružnost, což je nezbytné pro vytrvalost a hbitost.

                                               

                                                           Korektní postoj zadních končetin

                                                    

                                                     OSRSTĚNÍ

                             ASCA  

Průměrné textury, rovná až lehce zvlněná, odolná proti vodě, středně dlouhá s podsadou. Množství podsady se mění v závislosti na podnebí. Srst je krátká a hladká na hlavě, vnější straně uší, přední části předních nohou a pod hlezenními klouby. Na zadní části předních nohou jsou středně dlouhé praporce; kalhoty jsou středně husté. Hříva kolem krku je také průměrně dlouhá a hustá, výraznější u psů než u fen. Netypické osrstění je závažnou  chybou.

                     AKC

Srst je průměrné textury, rovná až zvlněná, odolná proti vodě a středně dlouhá. Množství podsady se mění v závislosti na podnebí. Srst je krátká a hladká na hlavě, uších, přední části předních nohou a pod hlezenními klouby. Na zadní části předních nohou jsou středně dlouhé praporce a kalhoty jsou také středně dlouhé. Hříva kolem krku je také průměrně dlouhá a hustá, výraznější u psů než u fen. Netypické osrstění je závažnou  chybou.

                                                                                                                                                                             

KOMENTÁŘ

Srst australského ovčáka není pouze záležitostí krásy, ale především užitečnosti. Nemělo by se zapomínat,

že srst je ochranou proti všem živlům. Textura osrstění a jeho kvalita jsou stejně důležité jako jeho délka

a množství. Ideálním typem osrstění je takové, které nevyžaduje náročnou údržbu, což je sice částečně

dáno střední délkou srsti, ale hlavně její korektní strukturou.. Vzhledem k podmínkám prostředí horských

pásem, jako je přítomnost ostnatých plodů plevelu Xanthium, ostrokvětů, travních semen, bláta, deště,

sněhu a horka, nepotřebujete psa, jehož srst vyžaduje neustálou a namáhavou péči. Nedá se říct, že by

srst aussie nepotřebovala žádnou údržbu, každá srst ji potřebuje. Zdá se , že prach a hlína se více hromadí

v husté, vlnité, zježené, nadměrně kudrnaté nebo jemné srsti a je mnohem těžší je odstranit. Krátká,

hladká srst je pro australského ovčáka netypická. Krycí či vnější srst, pokud má náležitou strukturu,

poskytuje ochranu proti spálení sluncem a do určité míry chrání před poštípáním hmyzem a poraněním

ostny a trny, dále umožňuje jednoduché vyjmutí trnů a očištění od bláta. Spodní vrstva srsti, podsada,

chrání aussie proti chladným teplotám a její množství a hustota budou odpovídat podnebním podmínkám

dané oblasti. Australský ovčák, který pracuje dlouhé hodiny pod palčivým sluncem Texasu nebude mít

takovou podsadu jako australský ovčák v kanadské zimě. Schopnost australského ovčáka vylínat nebo

obrůst podsadou zvyšuje možnost jeho využití v různých typech podnebí.

                                                      ZBARVENÍ

                              ASCA  

Všechny barvy jsou výrazné, jasné a syté. Uznávanými barvami jsou blue merle (modrá merle), red (liver) merle (červená, játrová) merle, solid black (černá) a solid red (liver) (červená, játrová), všechny s bílými znaky nebo bez bílých znaků a s měděnými body (pálením) nebo bez nich, bez jakékoli preference. Blue merle  a černí jedinci mají černou pigmentaci na čenichu, pyscích a očních okrajích; red (liver) merle a červení (játroví) jedinci mají játrovou pigmentaci na čenichu, pyscích a očních okrajích. Butterfly nose (čenich s většími růžovými skvrnami až ploškami) by neměl být do jednoho roku věku psa považován za chybu. U všech typů zbarvení by plochy obklopující oči a uši měly být pokryty jinou barvou než bílou. Linie bílé barvy na límci nepřesahuje kohoutek. Vylučující vady: Jiné než uznávané zbarvení, bílé skvrny na těle, dudley nose („růžový čenich“ – čenich zcela bez pigmentu)

                   AKC                                                        

Blue merle (modrá merle), černé, red merle (červená merle), červené – všechna mohou a nemusí být kombinována s bílými znaky a/nebo měděnými body (pálením) bez jakékoli preference. Linie chlupů na bílém límci nepřesahuje za kohoutek psa. Bílá barva je přijatelná na šíji (jako částečný nebo úplný límec), hrudníku, nohách, čenichu, spodní části těla, jako bílá lysinka na hlavě a dále, pokud se šíří od spodní části těla do výše  4 palců (cca 10 cm) měřeno od horizontální linie v úrovni loktů. Bílá barva na hlavě by neměla převažovat a oči musí být zcela obklopeny pigmentem a barvou. Pro zbarvení merle je charakteristické, že s přibývajícím věkem psa tmavne. Oči: Jedinci blue merle a černí mají na očních okrajích černý pigment. Red merle a červení jedinci mají na očních okrajích játrový (hnědý) pigment. Čenich: Blue merle a černí jedinci mají čenich (a pysky) pigmentovány černě; red merle a červení jedinci mají čenich (a pysky) pigmentovány játrově (hnědě). U merle jedinců je přípustné, aby měly malé růžové skvrny; avšak u psů starších jednoho roku nesmí tyto skvrnky pokrývat více než 25 procent čenichu, což je závažný nedostatek. Vylučující vady: Bílé skvrny na těle, což znamená bílou na těle mezi kohoutkem a ocasem, po stranách mezi lokty a zadní části zadních končetin u všech zbarvení.

KOMENTÁŘ                                                                                                                                                                 

                                                                                                                                                                                           

Žádné z uznávaných zbarvení nebo barevných rázů nemá být upřednostňováno před jiným za předpokladu,

že zbarvení je vymezeno standardem plemene a je charakteristikou plemene. Všechny barvy – červená,

modrá a černá (s nebo bez bílých znaků a /nebo měděného pálení) – mají stejnou hodnotu a jako takové

mají být posuzovány ve výstavním kruhu a jako k takovým k nim mají přistupovat chovatelé ve svých

programech.                                                               

Černá barva je černá. Měla by být  gagátově černá, bez sobolího nádechu v podsadě. Zbarvení blue merle

je modifikací základního černého zbarvení  a je někdy označováno jako „pepř a sůl“. Může kolísat od

zvláštní, nápadné kombinace světle modré, přes stříbřitě modrou a ocelově šedou až k modročerné,

přičemž v každé z těchto kombinací se mísí černé chlupy s různým množstvím bílých nebo stříbrných

chlupů, což vytváří dojem modré nebo stříbrné barvy, který nesmí být zaměňován s uhlovým nebo

stříbrným zbarvením. Červená barva je načervenale – hnědá. Může být tmavě játrová, karmínově

červená, světle hnědavá, mahagonová, kaštanová, rezavá, nebo ořechově hnědá. Zbarvení red merle je

modifikací základního červeného zbarvení a je někdy označováno jako „skořice a cukr“ s játrovou

pigmentací kůže. Jednotlivé barvy mohou být navzájem ostře kontrastní nebo mohou být navzájem

vyvážené. Merle vzor na srsti kolísá od grošování přes skvrnitost a strakatost až k mramorování,

větším skvrnám a velkým flekům.  Kůže na čenichu, očních okrajích a pyscích musí svým zbarvením

odpovídat zbarvení srsti jako játrový pigment u červených  a red merle jedinců a černý pigment u černých

a blue merle jedinců. Odchylky od korespondujícího zbarvení jako černý pigment na červených jedincích,

mahagonový, žlutooranžový, sobolí a žlutohnědý pigment, jsou nežádoucí. Je třeba předpokládat, že sytý,

výrazný pigment pomáhá chránit psa před slunečním žárem, zvláště u jedinců červených.                                                                                                                                                        

Někdy se „blue“ jedinci budou jevit jako s uhlově šedým nebo námořnicky modrým pigmentem

(čenich, pysky, oční okraje). tito jedinci mají srst zbarvenou stříbrně nebo uhlově, což svědčí o možné

přítomnosti letálního šedého genu. Tito jedinci mají často řídkou srst. Ačkoli je uhlově šedé nebo

námořnicky modré zbarvení atraktivní, je nežádoucí.  Variabilita barevných kombinací a vzorů propůjčuje

každému jedinci individualitu v rámci plemene, to je důležitým rysem australského ovčáka. Každá barva

může být kombinována s bílými a/nebo měděnými znaky. Bílé lemování (znaky) je podle standardu plemene

přijatelné. Sestává z bílé barvy, která se objevuje na jasně vymezených místech: čenich, čelo, krk, hrudník,

břicho, nohy a tlapky. Nesmí se zaměňovat s bílým zbarvením, které je geneticky odlišné a podle standardu

australského ovčáka nežádoucí. Bílé lemování se může vyskytovat v různém množství od nepatrných bílých

znaků na koncích prstů až po bílou lysinku na hlavě, bílý límec a ponožky na nohách. Měděné znaky

mohou být tmavé a výrazné až krémově béžové.  

Pigmen tace: Pigmentace nosní houby je vyvolává znepokojení u řady majitelů australských ovčáků. Růžové

skvrny na nosní houbě, zvláště ty, jejichž okolí je plně pigmentováno, se obvykle s přibývajícím věkem

zvířete zatáhnou. Růžové skvrny na nose by neměly bát příčinou starostí. Růžový nos („dudley nose“),

nos bez pigmentu představuje starost kvůli přímému vystavení nosní houby slunečním paprskům.

Sluneční svit může vyvolat podráždění nepigmentovaní plochy; proto je více náchylná ke  spálení a zánětu

kůže vyvolanému sluncem. Ačkoli je „butterfly nose“ (nos s růžovými skvrnami) považován po dosažení

jednoho roku zvířete za vadu, někteří australští ovčáci potřebují dva až tři roky, aby se růžové skvrny

plně zatáhly. Toto je dáno tendencí plemene s přibývajícím věkem tmavnout. Některé jedinci s tmavým

zbarvením merle se budou navenek jevit spíše jako jednobarevní jedinci když dosáhnou staršího věku.

                                                                                                                                                

                                                  POHYB (CHOD)

                      ASCA  

Plynulý, hladký, volný a lehký;  je v něm kombinována hbitost s vyvážeností a prostorností chodu pokrývajícího co možná největší plochu. Přední a zadní končetiny se pohybují rovně a  souběžně se střední rovinou těla; při zvýšení rychlosti se tlapky, jak přední, tak zadní, sbíhají směrem ke střední linii těžiště psa, zatímco horní část těla (hřbet) zůstává pevný a rovný.

                     AKC

Australský ovčák má plynulou, hladkou, volnou a lehkou chůzi. Projevuje v pohybu velkou hbitost v kombinaci a vyvážeností a prostorností chodu pokrývajícího co největší plochu. Když se rychlost pohybu zvyšuje, tlaky (přední a zadní) se sbíhají směrem ke střední linii těžiště psa, zatímco hřbet zůstává pevný a rovný. Australský ovčák musí být hbitý a musí být schopen okamžitě změnit směr nebo upravit chůzi.

KOMENTÁŘ

„Chod“ zmiňuje ideální strukturu pohybu popsanou v obou standardech plemene, ale v reálném

každodenním životě musí být australský ovčák schopen otočit se „na pětníku“ a  okamžitě zrychlit, aby

se dostal před stádo. Musí být také schopen dostat se  za stádo či hejno a sledovat je po mnoho mil.

Australský ovčák s korektní stavbou těla si bude udržovat rovnováhu a symetrii, když se začne pohybovat.

Jedinec, který splňuje ideály stavby těla by měl vyhovovat také popisu chodu v plemenném standardu,

protože aby se pohyboval korektně, musí tomu odpovídat jeho tělesná stavba. Stavba těla ve statice je

výchozím bodem pro transformaci do náležité stavby těla v pohybu. Vyhodnocení statiky, tedy postoje

psa a jeho pohybu vede k vytvoření celkového obrazu o skutečných kvalitách, které má ten který jedinec.                                                                                                                                                                         

Australský ovčák využívá několik různých druhů chodu podle aktuálních pracovních podmínek, ale je

odkázán především na klus. Z toho důvodu je chod australského ovčáka hodnocen v klusu. Klus je

přirozený, dvoudobý, diagonální chod, ve kterém se přední končetina a protilehlá zadní končetina

posunují současně, přičemž zadní končetina dopadá na zem o zlomek sekundy později než přední

končetina. Načasování a koordinace končetin musí být precizní. Je to křehká rovnováha. Australský

ovčák musí být schopen  pokrýt celý prostor minimálním počtem kroků, aniž by ztratil hbitost nezbytnou

pro náhlé změny směru. Aby australský ovčák vykazoval prostorný chod spolu s hbitostí, nesmí mít

přeúhlené končetiny. Jinými slovy, hbitost a prostornost chodu vyžadují průměrné zaúhlení končetin.

Plemenný standard nastiňuje ideální chod, který vyhovuje všem fyzickým požadavkům, jež jsou kladeny

na aussie v různých funkcích, které vykonává pro svého pána.                                                                                      

Sledování chodu australského ovčáka ze strany ukazuje pozorovateli hladký, nenucený přechod mezi

přední a zadní částí těla, nebo neopak nedostatečnou vyváženost. Bez ohledu na to, jak je na první

pohled působivý nebo až přehnaný dosah a hnací síla chodu při pohledu ze strany, aussie, který má

nedostatky v chodu při pohledu zepředu či zezadu, vydává cennou energii zbytečně, což je příčinou

rychlejší únavy. Pomatujte si: průměrnost, korektnost a vyváženost jsou klíčovými slovy.                                                                                                                                                   

„Single tracking“ (jednoduchá stopa), které je zdůrazňováno ve standardu je přirozeným projevem

zemské přitažlivost. Čím rychlejší klus, tím zřetelnější je přibližování přední a zadní končetiny, jak aussie

přitahuje nohu k těžišti těla, aby minimalizoval vychylování ze strany na stranu, kterým by zbytečně plýtval

energií. Toto přibližování končetin je vytvářeno směrem od ramenních kloubů (určité oblasti ramen) a

kyčelních kloubů k tlapkám. Když se jedinec pohybuje směrem k pozorovateli nebo pryč od pozorovatele,

vytváří končetiny tvar písmene „V“. Nesmí zde být žádné odchylky od přímé linie. Klouby se při pohybu

nesmí ohýbat, vybočovat nebo vytáčet.                                

Hbitost je závislá také na vzájemném přibližování končetin k sobě, které umožňuje každému aussie vytáčet

se ze střední linie, aniž by musel otáčet celým tělem.     

                                                                                                          

                          

                                                     Korektní chod předních a zadních končetin    

                                                                                        

                              

                                              

                            

                              VÝŠKA, PROPORCE, SUBSTANCE

                      ASCA  

Upřednostňovaná výška v kohoutku je u psů 50,5 – 58,5 cm (20-23 inches), u fen je to 45,5 - 53,5 cm (18-21 inches); nicméně kvalita nesmí být obětována ve prospěch výšky.

                     AKC

Výška:  Upřednostňovaná výška v kohoutku je u psů 50,5 – 58,5 cm, u fen je to 45,5 – 53,5 cm; nicméně kvalita nesmí být obětována ve prospěch výšky. Proporce:   Měřeno od hrudní kosti k zadní části stehna a od kohoutku k zemi, je australský ovčák o něco delší, než je jeho výška. Substance:   Pevně stavěný se středně silnými kostmi. Stavba těla psů vyjadřuje maskulinitu bez hrubosti. Feny působí samičím dojmem, aniž by však byly drobné či subtilní.

                                                                                                                                                                               

KOMENTÁŘ

Australský ovčák je středně velký v porovnání s ostatními druhy psů. Ačkoli se na všechny ostatní

vlastnosti australského ovčáka klade důraz, význam jeho velikosti je minimální v porovnání s celkovým

vzhledem zvířete a způsobem, jak jedná, když je v akci. Pohyblivost a výkonnost australského ovčáka je

závislá na stavbě těla, ne na velikosti. Odchylky od  ideálního rozpětí výšky by měly být kritizovány pouze

do stupně odchylky, stejně jako další chyby.

                                            DALŠÍ VYLUČUJÍCÍ VADY

                                   ASCA  

Monorchismus a kryptorchismus.

KOMENTÁŘ

Jak monorchismus tak kryptorchismus jsou v podstatě závažné dědičné vady, které ovlivňují reprodukční

schopnost zvířete.    

   

                                                                                                                                                    

                                                                                                                                                              

                                                                                                                                                         

                                                                                                                                                                                        

                                                                                                                                                                                      

                                                                                                                                                                                            

                                                                                                                                                                                      

Všechny texty a obrázky na těchto stránkách jsou majetkem chovatelské stanice Gentle Mate. 

Jejich kopírování, popř. publikování je možné pouze s naším písemným souhlasem.

Kopírování textů přímo ze stránek je znemožněno, pokud máte zájem o některou část textů, kontaktujte nás telefonicky či emailem.

Copyright © Mariana Weberová, 2007

TOPlist