Vítají Vás australští ovčáci Gentle Mate
|
Standard australského ovčáka
První standard australského ovčáka byl zformulován v USA klubem ASCA (Australian Shepherd Club of America) v lednu 1977. V dubnu 1991 byl australský ovčák jako plemeno uznán Americkým Kennel Klubem – AKC (American Kennel Club), zastřešující kynologickou organizací pro celé Spojené státy, která je asociovaným členem evropské FCI. Standard AKC vstoupil v platnost v lednu 1993 a v podstatě se jednalo o převzatý standard ASCA pouze s několika drobnými úpravami. Pro ČR je v současné době oficiálně platným standardem překlad anglického originálu standardu F.C.I. č. 342 ze dne 24.10.1996, v němž je australský ovčák řazen dle klasifikace FCI do skupiny I. - ovčáčtí a honáčtí psi ( s výjimkou švýcarských salašnických psů), sekce ovčáčtí psi, bez zkoušky z výkonu. Tento standard však na našich stránkách nenaleznete, protože není problém si jej vyžádat přímo od ČMKU, ČKS či od chovatelských klubů. Domníváme se, že mnohem zajímavější je, uveřejnit na těchto stránkách naše překlady originálních standardů ASCA a AKC, včetně našeho překladu výkladu, který k těmto standardům vypracovala Jeanne Joy Hartnagle - Taylor ve své knize ALL ABOUT AUSSIES, 1996 (Alpine Publications, Inc., P.O.Box 7027, Loveland, CO 80537). Budete tak mít sami možnost porovnat jednotlivé standardy. Upozorňujeme Vás však, že tyto překlady nejsou oficiální. Standardy jsou doplněny ilustračními fotografiemi.
OBECNÝ VZHLED
KOMENTÁŘ Některá slova, „střední“, „průměrný“ a „vyvážený“ popisují, co je třeba hledat u souměrného jedince. Když budete číst dále, získáte dojem, že ideální aussie nemá ani význačné rysy, ani nápadné vady, které by ubíraly na naprosto symetrickém obraze jedince. Ideální jedinec bude vynikat mezi ostatními harmonickou rovnováhou v klidu či v pohybu. Jednotlivé části jeho těla budou v souladu. Australský ovčák by měl na pohled působit dojmem, že je po dlouhou dobu schopen aktivní služby jako pracovní ovčácký pes, což koresponduje s jeho silou a vytrvalostí. Jeho pohyb je lehký a ladný. Jako skutečný atlet je čilý a mrštný. Působí dojmem síly a mrštnosti, nikdy těžkopádnosti či nemotornosti. Rozmanitost a jedinečnosti zbarvení jsou unikátní znaky aussie. Rozdílnost v délce ocasu odpovídá různým délkám, které se objevují přirozeně při narození. Delší přirozeně krátký ocas (NBT) (nepřesahující čtyři palce) by neměl být nikdy znevýhodňován oproti kratšímu přirozeně krátkému ocasu nebo ocasu kupírovanému. Neohroženost, odvaha a mužná síla samce není nikdy hrubá, neotesaná či výhružná a dá se snadno odlišit od výrazně ženského protějšku, který se vyznačuje rovností ve struktuře těla a jasnou silou charakteru.
CHARAKTER/TEMPERAMENT
KOMENTÁŘ Temperament nebo povaha australského ovčáka je stejně důležitá jako všechny ostatní aspekty v plemenném standardu. Jasný pohled v očích australského ovčáka jeví jeho inteligenci. Aussie se řídí vlastní intuicí a byl vyšlechtěn k tomu, aby samostatně myslel a byl schopen činit rozhodnutí, která jsou jeho odpovědností, pokud je není schopen dělat jeho majitel. Aussie je zbožňujícím a energickým společníkem. Je oddaný, loajální a pozorný vůči svému pánu a dychtivě reaguje na každé jeho přání. Rychle se učí a dá se lehce cvičit. Pohled tázavé zvědavosti v jeho očích se může stát pohledem ostříže, když pracuje. Australský ovčák může být rezervovaný a ostražitý vůči cizím lidem nebo v novém prostředí, ale není plachý nebo bázlivý. Aussie má být hlídačem a ochráncem, což vyplývá z jeho odkazu ovčáka, pastevce a ochránce dobytka. Vzhledem ke svým vrozeným hlídacím instinktům je přirozeně teritoriální. Krutost (zuřivé útoky) nebo nespolehlivá povaha jsou nežádoucími rysy, protože výrazně omezují schopnost australského ovčáka vystupovat jako důvěryhodný společník nebo spolehlivý pracovní pes. Zas a znovu projevuje velkou odvahu, když řídí a ovládá velký dobytek. I když může být houževnatý a neústupný vůči obtížně ovladatelnému dobytku, dokáže se náhle obrátit o sto osmdesát stupňů a velmi pečlivě a jemně řídit lehce ovladatelná hospodářská zvířata.
HLAVA
KOMENTÁŘ Snad žádný jiný jednotlivý faktor neodlišuje australského ovčáka od jiných plemen a nepodílí se tak výrazně na charakteru plemene jako hlava. Tento rys také odlišuje hlavní krevní linie uvnitř plemene. Dobrá hlava je známkou kvality. Poskytuje vodítko týkající se celkové kvality zbytku jedince. Mezi jednotlivými krevními liniemi jsou mírné odchylky ve výrazu a povaze (struktura hlavy, umístění očí, nasazení uší, atd.) a tyto odchylky jsou přijatelné pod podmínkou, že jsou charakteristickým rysem plemene. Hlava je sídlem mozku, zubů, očí, uší a nosu (dutin). Lebka chrání tyto struktury a minimalizuje účinky ran a úrazů na zvláštní smysly: zrak, sluch, čich a mozek. Formace dutin poskytuje lebce strukturální rovnováhu aniž by příliš zvyšovala váhu, což je důležité při dýchání. Tyto dutiny dodávají hlavě průměrnou šířku, což je nezbytné pro napojení nosu aniž by byla narušena korektní kontura hlavy. „Jasně rýsovaná“ je termín, který znamená, že hlava je jasně načrtnutá, dobře tvarovaná, elegantní, pěstěná a s čistými rysy; že na ní není žádná volná, převislá kůže, tukové polštáře, visící pysky (převislé pysky), a/nebo třetí víčko. Pysky musí přiléhat a ne viset podél linie tlamy. Kůže by měla kolem očí dobře přiléhat, aby vytvářela těsný, ochranný kryt pro oči. To napomáhá tomu, aby se drobná smítka (prach, trny, semena, větvičky) nedostávala do přímého kontaktu s oční bulvou. Volné, nedostatečně přiléhavé pysky jsou spíše předmětem dobrým k roztržení a rozkousání, když se při práci zamotají psu do tlamy a mohou být na překážku uchopení a sevření nějakého předmětu. Ačkoli se může zdát, že horní část čenichu a hořejšek zadní části lebky leží na rovnoběžných rovinách, bližší prověrka ukáže, že to je netypické. Kvůli lehkému zužování čenichu, jsou tyto dvě části hlavy uloženy vůči sobě mírně šikmo (zvláště, když je lebka mírně klenutá, jak popisuje standard AKC), na rozdíl od plemen jako setři a pointři, kteří vykazují také čtvercový, tupý čenich, příkrý stop a nápadně vysoké čelo. Šířka zadní části lebky je shodná s délkou zadní části lebky a šířka i délka zadní části lebky odpovídají délce čenichu. Shora zmíněné aspekty zdůrazňují rovnováhu, symetrii a umírněnost typickou pro australského ovčáka jako celek. Tyto proporce spolu se středním, ale zřetelně vyznačeným stopem, přispívají k souvztažnosti kostí hlavy, které jsou dostatečně silné a přiměřeně osvalené, aby ztlumily otřes mozku. Rýha v horní části lebky - sagitální šev - umožňuje napojení čenichu tak, aby pes mohl kousat. Tento šev dále poskytuje ochranu před ranami do hlavy.
ZUBY
KOMENTÁŘ Stavba hlavy typického australského ovčáka závisí na správném utváření spodních lebečních rysů, včetně horní a dolní čelisti. To se nejnápadněji odráží v profilu čenichu. Korektní nůžkový skus rozšiřuje mírně se zužující čenich, jak vyžaduje plemenný standard. Pro pozorovatele mohou zuby sloužit také jako okno, kterým lze sledovat kvalitu kostí uvnitř jedince. Když se zuby jeví jako silné a dobře tvarované, je důvod věřit tomu, že také vnitřní kosti jsou zdravé. Plný chrup trvalých dospělých zubů čítá čtyřicet dva zubů – dvacet dva v dolní čelisti, či mandibule (šest stoliček - molárů, osm třenových zubů – premolárů, dva špičáky – canini, šest řezáků – incisivi) a dvacet v horní čelisti, či maxile (kde je o dvě stoličky méně). Nůžkový skus je anatomicky korektním skusem a svědčí o zdravých čelistech. Je to souvztažnost a poloha špičáků a třenových zubů, které přesně ukazují, jaký je skus zvířete. V nůžkovém skusu dosedají dolní špičáky mezi horní, nejvzdálenější řezáky a horní špičáky. Zuby třenové sice dosedají na horní třenové zuby, ale až za jejich odpovídajícími protějšky. Řezáky samy o sobě neukazují skus přesně, protože v důsledku nehody při práci nebo jiného problému může docházet ke změnám jejich polohy. Vystavovatelé byli známí tím, že nechávali řezáky kosmeticky upravovat, aby „zlepšili“ skus psa pro výstavní účely. Nůžkový skus představuje podstatu a oporu pro tváře a chrup. Nůžkový skus umožňuje australskému ovčáku sekat a „pevně svírat“ zuby dobytek tak, že jej pouze štípe, a umožňuje mu také snášet údery, když je při své práci kopán dobytkem. Nůžkový skus je také nezbytný při odstraňování ostnů, trnů a podobných věcí z prstních polštářků a srsti. Role, kterou nůžkový skus sehrává při reprodukci, je nesmírná. Během porodu musí být fena schopna účinně přerušit pupeční šňůru u každého narozeného štěněte. Při předkusu (prognacii), který je vylučující vadou, můžete sledovat abnormální souhru mezi dolními špičáky a horními, nejvzdálenějšími řezáky a horními špičáky. V závislosti na velikosti předkusu vytváří posunutí dolní čelisti dopředu díru mezi horními a dolními třenovými zuby. Opět, v závislosti na stupni posunutí dolní čelisti, může být první dolní třenový zub schován za horním špičákem. Předkus vystavuje dolní čelist většími nebezpečí zranění, protože je méně chráněna. Dolní čelist je díky předkusu zranitelnější, protože je připojena k hlavě pouze na jednom místě; z toho důvodu nemůže pes rozložit sílu skusu, když je dolní čelist vystavena úrazu. Na druhou stranu, při podkusu jsou zranění vystaveny spíše horní zuby. Klešťový skus se projevuje jako nižší stupeň předkusu (prognacie). Klešťový skus vzniká, když se horní čelist vysune dopředu a horní a dolní zuby třenové se stabilně stýkají vepředu. Klešťový skus dovoluje psu plnit jeho poslání; nicméně není ideální, protože neustálé tření zubů je predispozicí k okluznímu úrazu (zlomeným a opotřebovaným zubům). Ztráta kontaktu mezi horními a dolními řezáky způsobená kratšími středními řezáky není důsledkem podkusu. Tento defekt je primárně způsoben nedostatečným množstvím kosterní opory, která je základem středních řezáků. Může být také způsoben nedostatečným vývojem růstu spodní čelisti. Zuby zlomené, vylomené a ztracené v důsledku úrazu při práci by neměly být nikdy penalizovány. Pokud se bude dělat opak, položí se neoprávněný precedent pro kosmetické zákroky na zubech a zároveň budou vystavovatelé odrazováni od vystavování aktivně pracujících ovčáckých psů. To také zmaří původní záměr vyšlechtit australského ovčáka jako všestranné plemeno. Upírat jinak výjimečnému, mimořádnému jedinci spravedlivé posouzení a umístění ve výstavním kruhu znamená popírat skutečnost, že poslání plemene je za prvé a především praktické a užitkové. Mechanické poranění takové povahy nemůže být přeneseno na následující generace.
OČI
KOMENTÁŘ Často se říká, že oko je oknem do duše. Plemenný standard vyžaduje, aby oči byli čisté, nezkalené, což by mohlo svědčit o zrakovém postižení nebo slepotě. Mandlový tvar oka australského ovčáka je vytvářen spíše tkání, která oko obklopuje než okem samotným, které je kulaté. Správná stavba hlavy vyžaduje a umožňuje, aby bylo oko uloženo šikmo a vytváří pro ně mandlový otvor. Vady jako jsou kulovité, vypouklé, zapadlé, malé oči pramení z neadekvátních nebo nesprávných rysů lebky či tvaru hlavy. Vzájemný vztah mnoha kostí, které se podílejí na utváření lebky přímo ovlivňuje tvar očního důlku a uložení oka, což poskytuje patřičnou ochranu oku. Tyto kosti zahrnují jařmový (lícní) oblouk (kosti pod okem), který je utvářen spojováním lícního výběžku kosti spánkové a spánkového výběžku kosti lícní; a kost čelní (poskytuje ochranu shora), která utváří čelo, vnitřní obal a horní část každého očního důlku. Pro australského ovčáka je typický průměrně zakřivený lícní oblouk, který ovlivňuje mírně šikmé uložení oka, jež je pro plemeno charakteristické. To umožňuje patřičnou ochranu oka před řadou předmětů včetně trnů, létajících kopyt a rohů aniž by došlo k omezení zorného pole. Výše zmíněné vlastnosti oka jsou zcela nezbytné pro psy, kteří pracují s dobytkem. Čím je lícní oblouk rovnější a plošší, tím šikměji jsou po straně hlavy uloženy oči a tím vyšší je jejich zranitelnost. Pokud bude zakřivení lícního oblouku přehnané, budou oči psa umístěny spíše vepředu než po stranách hlavy. To jim sice bude poskytovat větší ochranu, ale zároveň to sníží boční vidění, které je také velmi důležité pro aussieho, který pase. Nutnost umírněnosti a vyváženosti, kterou vyžaduje celý plemenný standard je jasně patrná ve shodě ochranných vlastností a zrakových charakteristik. Je známo, že se u plemene objevují oční vady. Jedním vodítkem viditelným i pouhým okem je trvale vychýlená zornice. Zornice by neměla být zaměňována s mramorovaným (skvrnitým) zbarvením duhovky, což je průvodní rys merle genu vyvolávajícího mramorování a skvrnitost viditelnou po celém těle. Zornice by měla být jasně ohraničená svým umístěním a tmavší barvou. Zbarvení oka nabízí rozmanitost přispívající k individualitě plemene jako celku. Barva očí může zahrnovat jakoukoli kombinaci modré, hnědé a/nebo jantarové v závislosti na zbarvení srsti. Barva oka je ovlivňována dědičným zbarvením srsti a pigmentací. Nikdy by se neměla upřednostňovat jedna barva očí či kombinace barev před jinou. Je třeba si uvědomit, že vlci mají světlé oči a i přesto je jejich vidění velmi silné a intenzivní. Často je upřednostňována jedna barva oka před jinými obecně kvůli obeznámenosti s jednou barvou a nedostatku povědomí o ostatních. Život s jedinci s různě zbarvenýma očima s sebou přináší znalost, jak účinně číst oči, zvláště u modrookého jedince. Protože je správné, že světlejší oko má méně pigmentu než oko tmavší, je zcela nesprávné předpokládat, že světlejší oko má omezenou schopnost vidění.
UŠI
KOMENTÁŘ Trojúhelníkový tvar, velikost a umístění uší, jak je popsáno v obou plemenných standardech, je správné. Formulace „uši typické pro lovecké psy“ (v plemenném standardu ASCA), byla zamýšlena jako označení uší dlouhých, zavěšených a visících, které pes nemůže nijak zdvihnout a je poněkud nesprávná. Různé druhy loveckých psů mají totiž různé typy uší o různé velikosti. Dlouhé uši postrádající možnost zdvižení překážejí intenzivnímu sluchu. Ve vlhkém klimatu zadržují sklopené uši vlhkost v ušních kanálcích a to může být příčinou zánětu. Navíc nejsou pro plemeno typické a jako takové by měly být považovány za chybu. Zařazení termínu „růžice (růžicové ucho)“ (v plemenném standardu AKC) je také zavádějící. Podle osmnáctého vydání Complete Dog Book je růžicové ucho popisováno jako malé, sklopené ucho, které se rozkládá nahoru a zpátky tak, až se objevuje vnitřní výstelka ucha. Výstelka představuje vnitřek ucha, tj., nepravidelnou formaci viditelnou uvnitř ušního kalichu.“ Ucho, které se přirozeně objevuje u australského ovčáka může být malé a může se roztahovat směrem nahoru nebo se horní přední okraje ucha mohou roztahovat a stáčet vně. Uši australského ovčáka by se však neměly roztahovat nahoru a obracet se (což je způsobeno ušní chrupavkou, která se stahuje v zadní části dovnitř), ani by neměly odhalovat vnitřní výstelku ucha, jak je tomu u plemen jako greyhound, whipet nebo italský chrtík, kde je jařmový oblouk uložen mnohem šikměji, než je typické u australského ovčáka. Vztyčené ucho je jinou historií. Vztyčené ucho je pro sluch nejlepší typem ucha a je přirozeně se objevující charakteristikou australského ovčáka ve všech základních krevních liniích včetně vynikajících jedinců jako byli: Smedra’s Blue Mistingo, Mansker‘s Freckles a Wood‘s Dandy, když jmenujeme jenom některé. Přestože je tento znak odchylkou od ideálu, neovlivňuje dobrý stav psa ani nesnižuje jeho schopnost fungovat jako ovčácký pes nebo společník. KRK, HŘBET, TĚLO
KOMENTÁŘ Obecné pravidlo palce uvádí, že délka krku měřená od týla (horní, zadní části lebky) k vrcholu kohoutku se blíží délce hlavy měřené od týla ke špičce nosu. Ačkoli jsou v plemenném standardu hlava a krk popisovány jako oddělení části, působí vždy spolu jako činitelé rovnováhy. Hlava a nasazení krku jsou známkou kvality jedince u mnoha druhů. Přispívají k obecné povaze jedince, stejně jako ke kvalitní stavbě těla. Nasazení krku je ovlivněno a může být užito k hodnocení ramen. Aby krk vedl dozadu k ramenům a dobře se s nimi spojoval, musí být ramena náležitě zakřivena (položena dozadu). Úloha, kterou hrají krk a hlava při ovládání těla, je velmi významná pro usměrňování a posunování těžiště. Při vysunutí hlavy a krku kupředu, posunuje aussie svě těžiště dopředu. Při zvládání otoček se hlava a krk vysunují na jednu či druhou stranu a tělo je následuje. Když aussie skáče, zdvihají hlava a krk těžiště psa a vedou tělo zatímco zadní část poskytuje oporu a dává sílu odrazu. Když se pes zastaví, hlava a krk se zdvihají vzhůru, aby stáhli těžiště zpět a připravili je znovu na posun vpřed. Středně dlouhý a mírně klenutý krk, který je požadován standardem, je nejlepší pro odolnost a vytrvalost a přispívá k dojmu vyváženosti, symetrie a uměřenosti. Krk má největší význam jako opora svalů přední části těla. Ačkoli krátký krk není nedostatečný co do síly, postrádá pružnost a vytrvalost a proto neposkytuje psímu tělu maximum pohyblivosti při řízení dobytka. Je nebezpečně neúčinný, když má udržet nechráněné tělo australského ovčáka stranou od dobytčích rohů a kopyt. Správná délka krku dává atletickým australským ovčákům (účastníkům frisbee, agility a obedience) fyzickou způsobilost pracovat s co největší lehkostí. Pevné, svalnaté tělo je důležité pro psí sportovce a odráží se v náležité formě psa. Tento rys přispívá k celkové způsobilosti, vyváženosti a hbitosti a je nezbytným předpokladem pro pracujícího australského ovčáka. Svaly hrají nezbytnou roli, když drží kostru pohromadě. Když hovoříme o hřbetu, „páteři všech akcí“, aussie by měl disponovat dostatečnou siou k opoře orgánů, které leží pod páteří. Silný, pevný hřbet je ideální. Hřbet, který je pevný, by se měl jevit jako rovný a silný. Kohoutek a kyčle by měly být v jedné rovině. Slabý nebo prověšený hřbet má tendenci se zbortit, protože postrádá mohutné svaly. Kapří hřbet, který je vzhledově mnohem silnější, je také chybou, protože se odchyluje od ideálu a není pro australského ovčáka typický. Jakýkoli odklon od silného, pevného hřbetu vede ke zbytečně velkým výdajům energie. Každý aspekt těla psa musí doplňovat a zvýrazňovat síť naprosté efektivity a zdraví. To zahrnuje i hrudník. Hrudní koš by měl být široký a dlouhý, jemně vyklenutý směrem ven. Žebra by měla být položena šikmo k páteři, což se posuzuje pohmatem na třináctý pár falešných žeber. Přiměřená hloubka, délka a šířka poskytuje dostatečný prostor pro srdce a plíce a pomáhá zabraňovat bočnímu vytlačení při pohybu. Protáhlý hrudní koš se může jevit jako dlouhý a plochý, postrádá však pružnost nezbytnou pro prostor srdce a plic, zatímco sudovitý hrudník při pohybu překáží loktům a omezuje hloubku nezbytnou pro prostor srdce a plic. Plochá i sudovitý hrudník jsou chybami. Hloubka těla se měří svisle od devátého žebra, což je tam, kde by se měla spodní strana hrudního koše lehce zvedat nahoru. Jestliže ke vztažení spodní linie hrudníku dochází dříve než u osmého či devátého žebra, svědčí to o stažené bránici a omezeném prostoru pro srdce a plíce – chybě, která je označována jako „slanečkový hrudník“. Spodní linie hrudníku by se měla jevit jako rovná vůči poslednímu dlouhému žebru před vtažením. To dodává australskému ovčáku větší vytrvalost, protože je vytvořen odpovídající prostor pro práci srdce a plic. Bedra slouží jako opora pro břišní vnitřnosti. Hlavní sval, který vytváří závěs, jenž poskytuje oporu břišním orgánům, má svůj původ v oblasti beder. Bedra musí být silná a široká, protože nemají žádnou oporu v kostech kostry. Sestávají z širokých, silných svalů, které obklopují lumbální obratle a převádějí sílu z předních končetin do zadní části těla, která vstřebává náraz. Mírně se svažující záď australského ovčáka je nejefektivnější pro ten druh práce, který dělá. Záď je část, která sahá od beder po ocas nad zadníma nohama a zahrnuje pánev a svaly, které jsou s ní spojeny. Záď posunuje zadní nohy pod tělo, pozvedává těžiště k rychlým otočkám v počáteční fázi kroku a poté posílá sílu a tah kupředu extenzí zadní nohy. To umožňuje aussiemu překonávat nekonečné míle s co největší lehkostí a stále být schopen otočit se na desetníku, když to situace vyžaduje.
PŘEDNÍ KONČETINY
KOMENTÁŘ Přední končetiny představují oporu pro více než polovinu celkové váhy těla. Jejich úlohou je vstřebávat nárazy při pohybu. Zabraňují bočnímu vychýlení, pohánějí tělo při obratech a ovládají a nadzdvihávají těžiště těla. Lopatka, často označovaná jako základní kámen předních končetin, je připojena ke kostře svaly a vazy (na rozdíl od zadních končetin, které jsou s tělem spojeny kloubem (kloubní jamkou a hlavicí). Dozadu položené lopatky jsou důležité pro dostatečný dosah končetin. Napomáhají vstřebávání nárazů s co nejmenším množstvím otřesů ve stávajících pracovních podmínkách. Z tohoto důvodu jsou ideální také pro vítěze plemene. Ačkoli je úhel 45 stupňů bodem, který lze při posuzování lépe ohodnotit, většina australských ovčáků spadá někam mezi 30 – 38 stupňů. Tento úhel může být ohodnocen tak, že se položí prst jedné ruky na špičku lopatky (ramenní kloub). Prsty druhé ruky veďte přes úhel krku jak se svažuje vzad. Místo, kde se vyrovná je hřeben lopatkové kosti. Nahmátnutím vrcholu hřebenu lopatkové kosti jednou rukou a špičky lopatky prsty druhé ruky můžete získat dobrý náhled na úhlení lopatky. Když je nadloktí patřičně dlouhé (má přibližně stejnou délku jako lopatka) a je dobře zaúhlené, budou přední nohy pod australským ovčákem správně postaveny a optimálně ponesou váhu těla. Vzdálenost loktu od země je stejná jako vzdálenost loktu od kohoutku. Spojení radius-ulna (předloktí) by mělo být při pohledu ze strany rovné a kolmé. Ideální je, když předloktí dosedá přímo pod středový bod ramene, což poskytuje největší oporu přední končetině. Aby mohlo nadprstí efektivně vstřebávat nárazy, musí být umístěno přímo pod středem váhového ložiska. Dostatečné zešikmené nadprstí dodává pružnost, která je potřebná pro vstřebávání otřesů a umožňuje větší zdvih při pohybu psa. Nepevné nebo zborcené či prošláplé nadrpstí neposkytuje zbytku končetiny odpovídající oporu. Měkké nadrpstí nutí psa při vyšším rychlosti příliš napínat koleno a nadprstí samotné, což může být příčinou zranění. Nepohyblivé rovné nadprstí, které není schopno absorbovat nárazy narušuje celý systém a vede k brzké únavě zvířete. Rozevřené, ploché či zborcené tlapky jsou těžkou chybou, protože oslabují celý systém a vedou k brzkému zhroucení a ochromení celé končetiny. Nepevné tlapky jsou mnohem více ovlivňovány nerovným terénem, kamenitým povrchem, trnitými větvemi atd. Rozevřené prsty vystavují končetinu nebezpečí zranění. To je dobře vidět, když se aussie pohybuje kamenitým, křovinatým terénem. Pevně uzavřená, kompaktní tlapka se tak snadno neobaluje sněhem nebo bahnem jako tlapka rozevřená a je jistější a stabilnější na zledovatělých plochách. Tlapka podporuje váhu celého těla v poměrně malé oblasti. Z toho důvodu je tlak vyvíjený tělem na tlapky tak velký, že je nezbytné, aby tlapky byly kompaktní a uzavřené. Přední tlapky jsou o něco větší než zadní, protože tvoří oporu pro větší váhu. Ponechávání paspárků na předních končetinách je záležitostí osobní preference. To, zda má jedinec paspárky na předních končetinách či ne, by nemělo mít absolutně žádný vliv při posuzování ve výstavním kruhu. Korektní postoj předních končetin
ZADNÍ KONČETINY
KOMENTÁŘ Tento odstavec obou plemenných standardů zdůrazňuje pojetí rovnováhy. Zadek musí odpovídat a být kompatibilní s předkem, což umožňuje jedinci účinně fungovat jako celek. Nerovnováha se objevuje, pokud je zadek širší a silnější než předek, nebo když je zadní část těla úhlena méně než přední. Potom dochází k tomu, že jak předek, tak zadek musí podle stupně nerovnováhy (který je ovlivněn také dalšími faktory, jako je délka těla v porovnání s jeho výškou) tuto vyrovnávat. Nedostatečná synchronizace mezi fází opory a posunu ústí do chyb jako „krabí pohyb“, přehnaně rychlé kmitání končetin, pádlování, bušení končetin, atd. Ačkoli zadní část těla není určena k opoře těla jako přední část, má dodávat energii, zaktivizovat a vyvinout sílu k pohybu. Korektní utváření zadní části těla dodává australskému ovčáku hnací sílu a energii. Zadní nohy jsou zajištěny spojením s nehybnou pánví (kulovým kloubem), stejně tak tomu je u spojení nadloktí a lopatky. Kost stehenní (horní část zadní končetiny) by se měla u stojícího psa připojovat k pánvi pod úhlem devadesáti stupňů..Opora zadní končetiny ve svalech a vazivu tohoto kloubu je velmi důležitá, protože jeho nedostatečnost předurčuje u australského ovčáka vznik dysplazie kyčelního kloubu. Devadesáti stupňový úhel umožňuje kolenům (kloubům mezi kostí stehenní a holenní) nabývat mírně obloukového tvaru, což poskytuje zadní končetině větší pohyblivost a zároveň větší délku jak kosti stehenní (horní část zadní končetiny), tak kosti holenní a lýtkové (dolní části zadní končetiny). To umožňuje psu dlouhý krok o dostatečné rychlosti a síle, aniž by byla zbytečně vydávána energie. Korektní úhlení také umožňuje končetinám setkávat se pod tělem psa odpovídajícím způsobem. Tento účelný pohyb je nezbytný pro udržení vytrvalosti a odolnosti aussie. Krátké kosti záprstí (nártu) dopadají k zemi přesně za těžištěm váhy, kterou nesou, čímž poskytují maximální oporu zadní části těla. Mírné prohnutí nártu dozadu, stejně jako mírné ohnutí kolenou umožňují maximální pružnost a výkonnost. Protože tlapky nosí australského ovčáka po všech typech terénu, musí být v pořádku stejně jako nohy a tělo, kterému poskytují oporu. Kompaktní tlapka s klenutými prsty umístěnými těsně u sebe dodává největší sílu a pružnost, což je nezbytné pro vytrvalost a hbitost. Korektní postoj zadních končetin
OSRSTĚNÍ
KOMENTÁŘ Srst australského ovčáka není pouze záležitostí krásy, ale především užitečnosti. Nemělo by se zapomínat, že srst je ochranou proti všem živlům. Textura osrstění a jeho kvalita jsou stejně důležité jako jeho délka a množství. Ideálním typem osrstění je takové, které nevyžaduje náročnou údržbu, což je sice částečně dáno střední délkou srsti, ale hlavně její korektní strukturou.. Vzhledem k podmínkám prostředí horských pásem, jako je přítomnost ostnatých plodů plevelu Xanthium, ostrokvětů, travních semen, bláta, deště, sněhu a horka, nepotřebujete psa, jehož srst vyžaduje neustálou a namáhavou péči. Nedá se říct, že by srst aussie nepotřebovala žádnou údržbu, každá srst ji potřebuje. Zdá se , že prach a hlína se více hromadí v husté, vlnité, zježené, nadměrně kudrnaté nebo jemné srsti a je mnohem těžší je odstranit. Krátká, hladká srst je pro australského ovčáka netypická. Krycí či vnější srst, pokud má náležitou strukturu, poskytuje ochranu proti spálení sluncem a do určité míry chrání před poštípáním hmyzem a poraněním ostny a trny, dále umožňuje jednoduché vyjmutí trnů a očištění od bláta. Spodní vrstva srsti, podsada, chrání aussie proti chladným teplotám a její množství a hustota budou odpovídat podnebním podmínkám dané oblasti. Australský ovčák, který pracuje dlouhé hodiny pod palčivým sluncem Texasu nebude mít takovou podsadu jako australský ovčák v kanadské zimě. Schopnost australského ovčáka vylínat nebo obrůst podsadou zvyšuje možnost jeho využití v různých typech podnebí. ZBARVENÍ
KOMENTÁŘ
Žádné z uznávaných zbarvení nebo barevných rázů nemá být upřednostňováno před jiným za předpokladu, že zbarvení je vymezeno standardem plemene a je charakteristikou plemene. Všechny barvy – červená, modrá a černá (s nebo bez bílých znaků a /nebo měděného pálení) – mají stejnou hodnotu a jako takové mají být posuzovány ve výstavním kruhu a jako k takovým k nim mají přistupovat chovatelé ve svých programech. Černá barva je černá. Měla by být gagátově černá, bez sobolího nádechu v podsadě. Zbarvení blue merle je modifikací základního černého zbarvení a je někdy označováno jako „pepř a sůl“. Může kolísat od zvláštní, nápadné kombinace světle modré, přes stříbřitě modrou a ocelově šedou až k modročerné, přičemž v každé z těchto kombinací se mísí černé chlupy s různým množstvím bílých nebo stříbrných chlupů, což vytváří dojem modré nebo stříbrné barvy, který nesmí být zaměňován s uhlovým nebo stříbrným zbarvením. Červená barva je načervenale – hnědá. Může být tmavě játrová, karmínově červená, světle hnědavá, mahagonová, kaštanová, rezavá, nebo ořechově hnědá. Zbarvení red merle je modifikací základního červeného zbarvení a je někdy označováno jako „skořice a cukr“ s játrovou pigmentací kůže. Jednotlivé barvy mohou být navzájem ostře kontrastní nebo mohou být navzájem vyvážené. Merle vzor na srsti kolísá od grošování přes skvrnitost a strakatost až k mramorování, větším skvrnám a velkým flekům. Kůže na čenichu, očních okrajích a pyscích musí svým zbarvením odpovídat zbarvení srsti jako játrový pigment u červených a red merle jedinců a černý pigment u černých a blue merle jedinců. Odchylky od korespondujícího zbarvení jako černý pigment na červených jedincích, mahagonový, žlutooranžový, sobolí a žlutohnědý pigment, jsou nežádoucí. Je třeba předpokládat, že sytý, výrazný pigment pomáhá chránit psa před slunečním žárem, zvláště u jedinců červených. Někdy se „blue“ jedinci budou jevit jako s uhlově šedým nebo námořnicky modrým pigmentem (čenich, pysky, oční okraje). tito jedinci mají srst zbarvenou stříbrně nebo uhlově, což svědčí o možné přítomnosti letálního šedého genu. Tito jedinci mají často řídkou srst. Ačkoli je uhlově šedé nebo námořnicky modré zbarvení atraktivní, je nežádoucí. Variabilita barevných kombinací a vzorů propůjčuje každému jedinci individualitu v rámci plemene, to je důležitým rysem australského ovčáka. Každá barva může být kombinována s bílými a/nebo měděnými znaky. Bílé lemování (znaky) je podle standardu plemene přijatelné. Sestává z bílé barvy, která se objevuje na jasně vymezených místech: čenich, čelo, krk, hrudník, břicho, nohy a tlapky. Nesmí se zaměňovat s bílým zbarvením, které je geneticky odlišné a podle standardu australského ovčáka nežádoucí. Bílé lemování se může vyskytovat v různém množství od nepatrných bílých znaků na koncích prstů až po bílou lysinku na hlavě, bílý límec a ponožky na nohách. Měděné znaky mohou být tmavé a výrazné až krémově béžové. Pigmen tace: Pigmentace nosní houby je vyvolává znepokojení u řady majitelů australských ovčáků. Růžové skvrny na nosní houbě, zvláště ty, jejichž okolí je plně pigmentováno, se obvykle s přibývajícím věkem zvířete zatáhnou. Růžové skvrny na nose by neměly bát příčinou starostí. Růžový nos („dudley nose“), nos bez pigmentu představuje starost kvůli přímému vystavení nosní houby slunečním paprskům. Sluneční svit může vyvolat podráždění nepigmentovaní plochy; proto je více náchylná ke spálení a zánětu kůže vyvolanému sluncem. Ačkoli je „butterfly nose“ (nos s růžovými skvrnami) považován po dosažení jednoho roku zvířete za vadu, někteří australští ovčáci potřebují dva až tři roky, aby se růžové skvrny plně zatáhly. Toto je dáno tendencí plemene s přibývajícím věkem tmavnout. Některé jedinci s tmavým zbarvením merle se budou navenek jevit spíše jako jednobarevní jedinci když dosáhnou staršího věku.
POHYB (CHOD)
KOMENTÁŘ „Chod“ zmiňuje ideální strukturu pohybu popsanou v obou standardech plemene, ale v reálném každodenním životě musí být australský ovčák schopen otočit se „na pětníku“ a okamžitě zrychlit, aby se dostal před stádo. Musí být také schopen dostat se za stádo či hejno a sledovat je po mnoho mil. Australský ovčák s korektní stavbou těla si bude udržovat rovnováhu a symetrii, když se začne pohybovat. Jedinec, který splňuje ideály stavby těla by měl vyhovovat také popisu chodu v plemenném standardu, protože aby se pohyboval korektně, musí tomu odpovídat jeho tělesná stavba. Stavba těla ve statice je výchozím bodem pro transformaci do náležité stavby těla v pohybu. Vyhodnocení statiky, tedy postoje psa a jeho pohybu vede k vytvoření celkového obrazu o skutečných kvalitách, které má ten který jedinec. Australský ovčák využívá několik různých druhů chodu podle aktuálních pracovních podmínek, ale je odkázán především na klus. Z toho důvodu je chod australského ovčáka hodnocen v klusu. Klus je přirozený, dvoudobý, diagonální chod, ve kterém se přední končetina a protilehlá zadní končetina posunují současně, přičemž zadní končetina dopadá na zem o zlomek sekundy později než přední končetina. Načasování a koordinace končetin musí být precizní. Je to křehká rovnováha. Australský ovčák musí být schopen pokrýt celý prostor minimálním počtem kroků, aniž by ztratil hbitost nezbytnou pro náhlé změny směru. Aby australský ovčák vykazoval prostorný chod spolu s hbitostí, nesmí mít přeúhlené končetiny. Jinými slovy, hbitost a prostornost chodu vyžadují průměrné zaúhlení končetin. Plemenný standard nastiňuje ideální chod, který vyhovuje všem fyzickým požadavkům, jež jsou kladeny na aussie v různých funkcích, které vykonává pro svého pána. Sledování chodu australského ovčáka ze strany ukazuje pozorovateli hladký, nenucený přechod mezi přední a zadní částí těla, nebo neopak nedostatečnou vyváženost. Bez ohledu na to, jak je na první pohled působivý nebo až přehnaný dosah a hnací síla chodu při pohledu ze strany, aussie, který má nedostatky v chodu při pohledu zepředu či zezadu, vydává cennou energii zbytečně, což je příčinou rychlejší únavy. Pomatujte si: průměrnost, korektnost a vyváženost jsou klíčovými slovy. „Single tracking“ (jednoduchá stopa), které je zdůrazňováno ve standardu je přirozeným projevem zemské přitažlivost. Čím rychlejší klus, tím zřetelnější je přibližování přední a zadní končetiny, jak aussie přitahuje nohu k těžišti těla, aby minimalizoval vychylování ze strany na stranu, kterým by zbytečně plýtval energií. Toto přibližování končetin je vytvářeno směrem od ramenních kloubů (určité oblasti ramen) a kyčelních kloubů k tlapkám. Když se jedinec pohybuje směrem k pozorovateli nebo pryč od pozorovatele, vytváří končetiny tvar písmene „V“. Nesmí zde být žádné odchylky od přímé linie. Klouby se při pohybu nesmí ohýbat, vybočovat nebo vytáčet. Hbitost je závislá také na vzájemném přibližování končetin k sobě, které umožňuje každému aussie vytáčet se ze střední linie, aniž by musel otáčet celým tělem.
Korektní chod předních a zadních končetin
VÝŠKA, PROPORCE, SUBSTANCE
KOMENTÁŘ Australský ovčák je středně velký v porovnání s ostatními druhy psů. Ačkoli se na všechny ostatní vlastnosti australského ovčáka klade důraz, význam jeho velikosti je minimální v porovnání s celkovým vzhledem zvířete a způsobem, jak jedná, když je v akci. Pohyblivost a výkonnost australského ovčáka je závislá na stavbě těla, ne na velikosti. Odchylky od ideálního rozpětí výšky by měly být kritizovány pouze do stupně odchylky, stejně jako další chyby. DALŠÍ VYLUČUJÍCÍ VADY
KOMENTÁŘ Jak monorchismus tak kryptorchismus jsou v podstatě závažné dědičné vady, které ovlivňují reprodukční schopnost zvířete.
Všechny texty a obrázky na těchto stránkách jsou majetkem chovatelské stanice Gentle Mate. Jejich kopírování, popř. publikování je možné pouze s naším písemným souhlasem. Kopírování textů přímo ze stránek je znemožněno, pokud máte zájem o některou část textů, kontaktujte nás telefonicky či emailem. Copyright © Mariana Weberová, 2007 |
